nemám chvíli klid. Já tam, já tam dávno už měl být~

Víte, já jsem poměrně pohodlný člověk. Do teď jsem byla zvyklá, že jsem si odbyla školu a pak prvním busem hned jela domů a tam se válela a flákala. Ale nedávno ve mě dozrálo přesvědčení, že život je krátký a musí se aspoň trochu užít, ne proválet; takže jsem se rozhodla něco dělat - vážně, dvě návštěvy tanečních ročně to flákání nevytrhnou. Začalo to tancováním, pokračovalo přes angličtinu (možná to není "užívání si", ale aspoň se neflákám ;D) a chmel. Pak jsem v nějaké bláznivé rozjařené náladě kývla na nabídku běhat za ženský od hasičů z vedlejší vesnice. Do toho poměrně časově náročná škola.
A tenhle týden se to nějak definitivně srazilo a sešlo, takže jsem měla minimum volnýho času.
Řeknu vám: hnus vážení.

Těžko se na to zvyká, když jste předtím svůj čas dělalili na školu, spánek, kreslení, hraní her, čtení a probírání se různýma stránkama na internetu. Od Animefestu jsem se ještě pořádně nevyspala (je úspěch když můžu spát celých šest hodin!), ke kreslení se dostanu leda tak ve škole nebo na chvilku před tím než jdu spát a o čtení si můžu nechat zdát. Ovšem, pár partiček Solitaire si neodpustím XDD
Takže dneska jsem tak unavená a vyflusaná, že ač je tu velká mega pařba (někdy to bývá sranda, pozorovat opilý lidi a k tomu si zatančit), nemám nejmenší chuť ani sílu někam jít. Hezky si zalezu do vany, přečtu si nový Koktejl a půjdu SPÁT. Dřív než před půlnocí, doufám. Protože ráno jdu zas hezky na chmel, tam se budu do čtyř válet v řádku a hurá na trénink. ;_;

Když se ještě vrátím k těm hasičům... na jednu stranu mě vážně, vážně mrzí, že jsem si nezjistila do čeho jdu. U hasičů v naší vesnici jsem už někdy od roku 2003 a závodila jsem do svých patnácti let, takže jsem si toho užila. Vlastně jsem si oddychla, když jsem doběhla poslední závody a neměla nějakou potřebu ještě někdy se aktivně angažovat. Ale když mě kamarádka přemlouvala, abych s ní šla běhat vedle za ženský, tak jsem nakonec souhlasila, no proč ne, aspoň poznám nějaký nový lidi, sem tam pojedu na závody a na trénink... Jo jasně, sem tam. To platí tak možná u nás, že se trénink udělá akorát den před závodama a někdy ani to ne. Zpozorněla jsem, když mi řekla, že tréninky jsou každou neděli (ale to už jsem v tom byla definitivně namočená). Moc se mi to nelíbilo. Ale to najednou byl trénink v neděli, v pátek... k tomu se ještě skoro každou sobotu jezdit koukat na závody a pak i běhat. No super, zvlášť, když to je úplně jiná, poloprofesionální třída než jsem byla zvyklá. My se sotva dostali na okres a oni až na kraj. ._.
A dneska mi bylo řečíno: "No, bylo by dobrý, kdybyste k nám zajely i přes týden a zkoušely to, ať to co nejrychleji dostane do ruky."
Ale jistě, já mám přeci kvanta času! Vlastně mám volno jenom pátky a víkendy. Krásné volné dny, které teď obětuji hasičům. Perfektní. A příští týden máme maturitní krátký rozvrh, takže tam budeme jezdit prakticky ob den. To už tam rovnou můžu bydlet.

Ale abych si jenom nestěžovala. Kolektiv je dobrý, někteří lidé skvělí, jiní horší. Ale s těma horšíma nějak moc nepřicházím do styku, takže tréninky v klídku a v pohodě, nikdo na mě ještě nekřičel, všechno mi hezky vysvětlili a v pohodě mě vzali mezi sebe. Na dnešních závodech (byla jsem na dvou; jedni byly u nás na vesnici) jsem byla spíš s nima než u "mých" a tak nějak mě potěšilo, že když jsem šla balit hadice a moje domácí družstvo na mě cosi pokřikovalo, tak ta jedna ženská od těch druhých (já vím, je to složité na pochopení, ale víte, fakt se mi tu nechtějí psát názvy vesnic XD) jim odpověděla: "Hele, ta je naše!". Vcelku rychlý, na to, že jsem je viděla třikrát v životě xD
A taky si trochu zasportuju. Jako druhý nejmladší člen týmu budu běhat stovky (jsem do toho celá žhavá, zvlášť když mi v cestě stojí bariéra (už jsem stihla přes ní natáhnout, když se mi tam zašprajcla noha) a kladina, z které mám jen o trochu menší hrůzu než z hrazdy) a k tomu je to k sousedům pět kilometrů tam (do velkého strmého kopce) a pět zpátky, takže možná bych letos mohla vážně najet aspoň 500 km na kole, což je můj cíl.

A vzhledem k tomu, že už jsou na poněkud vyšší úrovni, tak místo rozevlátých těžkých hasičských mundúrů nosí dresy a sportovní legínky. I kluci. A dokážete si jistě představit, jak vypadá kluk/muž v kalhotech prakticky na tělo XDD dneska jsem se při pohledu na ně dost nasmála :"D

Mimochodem. Zjistila jsem, že vážně vůbec nejdou přidávat komentáře. Takže... někdy to opravím xD Mám zhruba představu, kde ta chyba je, tak snad to půjde rychle.

(jsem poměrně sdílný člověk, takže si ráda vyzvracuji játra XD

Musím uznat, že tenhle týden byl zatraceně hektický a bláznivý. Ve škole po nás chtěli zázraky, k tomu jsem ještě začala s chmelem (ale vzhledem k mé nesmírnému "štěstí", skoro vždycky, když už jsem se tam vydala, tak tam nikdo, kdo by mi dal nějakou řadu, nebyl T_T) a za patama mi šla taková smůla, že už byla viditelná. V neděli jsem na AF zjistila, že jsem ztratila dioptrické brýle a ty, co se našly, moje nebyly. Ale to jsem ještě jkž takž vydýchala, moji rodiče taky. V úterý jsem si polila tablet (+ CD s mojí milovanou hrou) vodou, naštěstí jsem to zachránila a minimálně tablet funguje. To jsem radši doma neříkala. No a ve čtvrtek jsem utopila mobil v záchodě. Ne, doteď nechápu jak se to prostě stalo. Od inkriminovaného záchoda jsem stála dva metry (minimálně, včera jsem to ještě baj voko přeměřovala!), zády a nandavala si čočky. Sáhla jsem na mobil, abych se koukla kolik je hodin a neujel mi autobus. Mobil mi z nějakého nepochopitelného důvodu vyklouzl z ruky a místo aby spadl přímo na zem, hodil elegantní oblouk vzad a ze všech možný 900 míst se trefil přímo do záchoda. Já, která za svou dvouletou basketbalovou kariéru trefila dva-tři koše... se tak dementně bez míření trefím s mobilem do záchoda. IMPOSSIBRUUUU! A aby ten týden byl dokonalý, posrala sjem si známky ve škole, v pátek nám málem zabouchla klíče v autě a jde mi do prdele (jinak se to říct nedá) počítač, momentálně jsem na noťasu, protože mi nejde ani zapnout. Nejradši bych zalezla do postele a příští měsíc z ní nelezla, protože to nevypadá, že by se mě ta smůla chtěla pustit.

Z toho mobilu jsem rozložená do teď. Vlastně i on je rozložený a hořečnatě suším. Děsím se okamžiku, kdy ho dám dohromady a zkusím zapnout a zjistím, že je v háji. To asi nerozdýchám a moji rodiče už tuplem ne. Nový brýle, jo v pohodě, ale novej mobil? Na to zapomeň. Už teď jsem třeba zjistila, že mi odešla paměťovka a nefungují ani sluchátka (což je záhada, jelikož ty v tom záchodě fakt nebyly o.o že by další zářez do smolného týdne?). Ach, až teprve teď jsem si uvědomila plný význam toho mobilu pro mě. Nemám co poslouchat, nemám sebou tutorialy na kreslení. Nemám nic. HYNU!
A co se týče počítače, tak mi naši řekli toto: "Víš, co se stane jestli ti ten počítač přestane fungovat? Ne? No, budeš bez počítače!" ._. ne, že bych to nechápala. Jsem nejenom smolař, ale i ze smolné rodiny, takže se všechno hezky sešlo: kromě mých problémů nám ještě odchází lednička a rozbila se myčka. Když se daří tak se daří.

Pomalu mě začíná opouštět můj nezdolný optimismus a dobrá nálada. Do toho vedle mě depkuje moje sestra, která se rozešla s přítelem, takže je mi o dost líp. Hahaha. *ironie*

Ale jsou samozřejmě i nějaké pozitivní věci. Kupříkladu dnešek. Mám zlatou medaili! Sice ne úplně svojí zásluhou... ale mám, hhh. Totiž, jsem členem dobrovolných hasičů, už hrozně dlouho. Hasiči mají svoje soutěže, já i dřív běhala, ale děti jsou jen do patnácti (teď budu běhat za ženy, zítra mám trénink XD). Dnes jsem dělala tedy velitele. Normálně naše děcka trénuje můj bratránek a sestra (jsme taková hasičská rodina xD), ale ani jeden na závody nemohl, tak jsem štafetu převzala já. A oni vyhráli první místo n_______n A jako velitel jsem dostala též medaili XD
Docela se divím, že ty závody proběhly v klidu. Víte, většina z týmu je jen o rok, dva mladší než já a já bych v jejich věku taky nebyla moc zvědavá na nějakou o trochu straší socku, co by mě tam pérovala. Ale všechno bylo v pohodě, nikdo se mnou moc nedebatoval, co jsem řekla, to udělali. Prostě parádní. Ale trenér bych nechtěla být xD moc složité a musíte jednat s lidma a zároveň respektovat jejich názory a řešit problémy. Brrr, dejte mi pokoj. V poslední době mám víc a víc nálady, kdy na žádný lidi nejsem zvědavá a zavírám se v pokoji s hrnkem čaje nebo jdu běhat pryč od lidí. Takže to by moc nefachalo.

A na radost mi ještě pořád zbývá tancování. Začínám mít pocit, že se do toho konečně dostávám. Aww yeaaaaaa! Pomalu ze mě padá ten stud a na pondělním tréninku jsem se dokonce dostala i do nálady "je mi fuk, kdo na mě kouká a co si o mě myslí, prostě tancuju". Jsem ráda. Hurá, hurá!

Možná bych měla napsat nějaký report z AF. A možná radši ne.

Mimochodem, jestli tu někdo čeká na tu HP povídku, o které jsem mluvila, tak teď na ní vážně nemám ani kapku času, navíc bych s ní chtěla začít až se mi sám od sebe přestane vypínat počítač. Takže zatím sem nemusíte chodit a číst tyhle výlevy XDD

Pottermore je ztělesněním mých snů Geniálně vymyšlená věc, smekám klobouk.
Zase jsem v Havraspáru, když už jsme u toho klobouku. Ta kolej je prostě má XD Svá nejzářnější léta na všech těch Bradavických RPG školách jsem si prožila v Havraspáru.

Without wishing to boast, this is the house where the cleverest witches and wizards live.

~.~

Another cool thing about Ravenclaw is that our people are the most individual – some might even call them eccentrics. But geniuses are often out of step with ordinary folk, and unlike some other houses we could mention, we think you’ve got the right to wear what you like, believe what you want, and say what you feel. We aren’t put off by people who march to a different tune; on the contrary, we value them!

~.~

The Gryffindors are OK. If I had a criticism, I’d say Gryffindors tend to be show-offs. They’re also much less tolerant than we are of people who are different;
(přesně můj názor na Nebelvíry 8D)

~.~

Gryffindors haven’t got our intellectual curiosity, whereas we’ve got no problem if you want to spend your days and nights cracking eggs in a corner of the common room and writing down your predictions according to the way the yolks fall. In fact, you’ll probably find a few people to help you.

~.~

And once again: well done on becoming a member of the cleverest, quirkiest and most interesting house at Hogwarts.



A něco z trošku jiného soudku XD Copak Jeffree... dodnes pamatuju na Fuck me I'm celebrity.

Kurde, Changmin je tu tak fufatý!

Jsem si jistá, že vzhledem k počtu Cassies na celém světe (jejichž základna je tak široká, že si zasloužila místo v Guinessově knize rekordů jako "Největší fanclub na světě") nejsem jediná, komu se tahle písnička dostala pod kůži. Lalalalala.

Mmmmmm, kolik dobré korejské hudby ještě objevím? Je tolik písniček a skupin, které zbývají a které by se mi mohly tak neodbytně zarýt do mozku jako jejich předchůdci!~

Už jsem si zvykla na to, že jakmile o něčem prohlásím, že to nemám ráda, nelíbí se mi to a ani nikdy líbit nebude, začne mě to cosi přesvědčovat o opaku. Taky jsem říkala, že se mi hudební styl DBSK/TVXQ nelíbí (Kromě Love in the Ice, that's simply amazing :3 ale tu mám spjatou s hetalijským videem, kdy jsem jí slyšela poprvé a kdy jsem o existenci k-popu měla jen slabé povědomí a nemyslela jsem si, že si kdy to povědomí rozšířím. Jo a taky je v japonštině, takže jsem oprávněně DBSK zařadila k japonským skupinám. Ono je to teoreticky vlastně jedno, Asiat jako Asiat. Aspoň do toho kontinentu jsem se trefila a to se počítá. But then... the destiny striked again!). A teď jsem si k tomu našla cestu. Doufám, že ke svému už tak náročnému výčtu fanklubů (Nějak mě to fanouškovství chytlo! Díky tomu teď můžu plně porozumět fanouškovskému cítění v zeměplošských Nevídaných akademicích! Božská knížka.) - B2uty, ELF, VIP, BlackJack, Shawol - nepřidám i Cassiopeiu. To už by bylo moc náročné ukočírovat. Už tak mám problém s tím, že v mé Top 3 boybands mám skupiny čtyři . (Taky byste chtěli takové problémy? Víte, co si můžete. Leda tak nakašlat! Checht.)

K-pop ovládá můj život a NEMŮŽU SI STĚŽOVAT! XD Navíc mám takový pocit, že je má momentální přítomnost díky Koreji i o něco pestřejší, veselejší a nejsem tak vyřazená z normálního života. Mám sice svojí davovou vyjímečnost (která je pro mě jen o něco míň důležitější než vzduch, voda a jídlo), ale už se na mě lidi nemusí dívat skrz prsty, protože nepoužívám oplzlé yaoi narážky, abych se od té mnohočetné lidské hmoty oddělila. Ooooo, viva la k-pop! Yay! :3

Ale nechci tu tím naznačovat, že jsem se do celého otaku světa zapletla jenom kvůli pocitu extravagance, to ne. Tak to vůbec nebylo. Já vlastně dřív ani nechtěla být divná. Prostě to tak bylo. Možná proto, že jsem měla v hlavě o polovinu víc vědomostí než moji spolužáci na základní škole, možná proto, že jsem do první třídy šla s tím, že umím číst, psát a počítat základní věci (za což ovšem nemohla nějaká má utajovaná genialita, ale jenom to, že moje starší sestra si strašně ráda hrála na školu a byla vždycky paní učitelka a já žákyně, takže mě bezpečně připravila na první tři roky školního života). A nebo kvůli tomu, že v době, kdy moji spolužáci považovali první díl Harryho Pottera za nepřekonatelnou bichli, na kterou potřebovali dlouhé měsíce, jsem já četla nejznámější díla Shakespeara a dávala jsem je za jeden dva dny? No to je jedno. Každopádně to byly super časy, kdy jsem sice byla vyřazená z komunity dětí (která mi nadělovala akorát mírné formy slovní šikany (to mě naučilo se rozbrečet na povel, protože to jediné na ně platilo - áách, teď už bych k tomu potřebovala cibuli nebo pořádnou noční plačtivou depku) a přezdívku typu "šprtka", "špekáček" atd. -- ovšem, když něco potřebovali, tak za mnou prosebně přilezli a já blbá jim všechno dala opsat a poradila bez nároku na odměnu! tsssss), ale aspoň jsem trpěla tím skvělým pocitem, že jsem Einstein dnešního světa. I když, nebyla jsem tak úplně vyřazená - někdy v třetí čtvrté třídě jsem zjistila, že když sem tam někdy někoho taky zešikanuju, získám respekt třídní tyranské elity a následně jsem se s nima spřátelila natolik, že jsem ani nechtěla v pětce odejít. Ó díky ti ty nahoře, že jsi nedopustil mojí degradaci a dotlačil jsi mě k přechodu na gymplu. Děkuji ti z celého srdce! Vzdávám ti hold, kdykoliv se setkám se svým bývalým spolužákem, který z toho ústavu neuprchl.
A ano, pak došlo k tomu slavnému rozbití mého namyšleného světa a přesvědčení "já jsem ta nejchytřejší na světě". To sklo popraskalo už v době, kdy jsem na příjmačkách byla jenom druhá a úplně prasklo v primě, kdy jsem ze samých jedniček spadla na dvojky a trojky. Takže jsem momentálně zakotvila na názoru, že jsem úplně blbá, jenom mě hodná matka příroda nechtěla tak trápit a nadělila mi dobrou paměť.

Ale co jsem to vlastně chtěla říct... někdy se sama zamotám do mého doplňkového okecávání.

Jo, už vím.

Takže - nikdy jsem nechtěla moc vyčnívat, dokonce jsem se i jaksi snažila o socializaci! Ovšem pak jsem objevila Naruta a spadla do kouzelného světa anime, mangy a čupr-šupr internetových lidičíček, mucq (neodolala jsem té ironii). A nějak se mi v té divnosti zalíbilo. Upřímně, bylo to lepší než se snažit vyřešit reálné problémy a najít si cestu k těm divným lidem v mé třídě, kde jsem nebyla velká hvězda a kde jsem se cítila jako větší cizinec než támhle někde ve Španělsku. Tam na mě aspoň nekoukali jak na vyšinutýho dementa.

Teď už jsem si ale tu práci dala a zjistila jsem, že jsem se dostala do jedné z těch nejlepších tříd, jaké jsou pro otaku na výběr. Lepší už by byla jenom třída se skupinkou animefilů. Moje třída je totiž poměrně hodně tolerantní ke všemu, pokud nemáte snahu jim to cpát, což byl základní kámen našeho nedorozumění na začátku. Já jsem totiž ten typ velmi sdílného člověka, kterého když něco nadchne nebo se mu něco tomineuvěříšcosestalo! stane, tak by to nejradši vykvákal celému světu (ale pořád jsem umírněnější verze mé sestry - v jejím nejhvěznějším období půlka vesnice věděla i o tom, kdy jsme byli na záchodě a jak dlouho jsem tam byli... moje sestra = největší sdíleč dat v ČR). To je ostatně důvod, proč jsem stále aktivní na internetu a proč jsem začala blekotat každodenní blbiny z mého života tady na webu, když jsem sem dřív dávala příspěvek jednou za měsíc. Prostě to potřebuju někde ventilovat. A pak jsme všichni spokojení. Moje třída je spokojená, protože jim necpu prapodivné zženštilé týpky, co zpívají v ťing-ťong jazyce a nevykládám, co se stalo v tomhle díle tadytoho drama (to jsem jim teda nikdy necpala, dřív to byly jiné věci XD). A já jsem spokojená, protože na mě už nikdo blbě nečumí, mají mě v rámci mezí rádi a nemusím poslouchat blbí řeči. Dobře, musím, ale jen velmi omezeně.
Takže teď si klidně hovím jako neutrální Švýcarsko, což se ukázalo jako dobré hnedle nedávno. Po dlouhé době klidu v naší třídě - já si říkala, že je klid nějak dlouho! - se totiž trošku rozbouřily vody a já vyjímečně nestála na jedné z rozhádaných stran, ale plavila se na mírovém člunu veprostřed a mluvili se mnou všichni. Při písemkách je to výhodné, vážně!

Jak mi dnes rozvážně sdělil taťka (když jsme měli právě debatu o zázracích a překvapeních soužití s lidmi) -> Když se chce a ten druhý není úplný blbec... tak se to dá.

A když dokončím svojí velkolepou myšlenku a přestanu okecávat, tak jsem jako tím vším chtěla říct, že se ta divnost a extravagantnost stala takovou součástí mé nátury a já jí prostě potřebuju. Je to taková hihihihi droga. Odlišíte se od bezejmenné lidské masy a můžete volně roztáhnout křídl- ano, kecám, pokud jste umírnění jako já, tak si ty křídla leda protáhnete, protože pořád jsou okolo vás omezení-stěny, které vám nedovolí se rozletět. Ale čert to vem, i tak máte pořád možnost říkat věci, co obvykle lidi neříkají a dělat věci, které nejsou zrovna na seznamu nejnormálnějších činností. A to se vyplatí. Aspoň mě.
Miluju svojí falešnou originalitu. Falešnou proto, jelikož být originální je vlastně strašně neoriginální, protože v poslední době se o to snaží až příliš velké procento lidí.

Ne, vážně mi nic není. Jenom mám rozečtenou Zeměplochu a ta mě vždycky rozmluví, protože tam všichni mají tak dlouhé vzletné řeči a rozkošné myšlenkové pochody! XD
A taky mám nový kabát. Yay! První, který jsem si koupila čistě já, jinak jsem dva podědila (a v tom jednom, který je černý a až na zem, vypadám jako těžká gotička, lol). Takže teď už zbývají jako přání ty tři díly Zeměplochy (hodlám si rozšiřovat knihovničku - zatím vlastním jen Zajímavé časy a zeměploší Portfolio) a vhodné boty na podpatku. Ách, nejsem zas až tak náročná, ne?




Awesomní pan Sráč Sráž, alias Mr. Nutt v originále. Ooo, kakój krasívij malčik! Nebo spíš úžasný charakter. Zamilovala jsem si ho hned na prvních stránkách.

Mám za sebou první den prázdnin a už bych nudou okousala stůl u počítače. Kromě srazu s kamarádkou v sobotu není nic zajímavého v dohledu. Ani trénink. Fuh, já si snad pojedu někam zacvičit nebo zaplavat, protože tohle už nevydržím. Jediný pozitivní důsledek je to, že kreslím. Dokonce jsem ze sebe poprvé v životě vyplodila něco, co vypadá jako vcelku seriózní komiksová stránka. První a poslední. Hahahaha. Ne, že by mě k tomu nenapadal aspoň malinkatý příběh, ale je tak klišé a stupidní, že radši zůstanu u téhle nic neříkající stránky.
Taky jsem po dlouhé době něco přečetla (nějak mě dostala anti-čtecí nálada, kdy zvládám číst jenom časopisy nebo složení na obale od kečupu). Sice 70% knížky tvořily obrázky (jednalo se o knížku ilustrací k Tolkienovu Pánu prstenů), ale byla to knížka! A dneska ráno jsem sjela kousek knížky o kreslení portrétů. Zatím jsem se dostala jen k historii a tu jsem zaklapla přesně v tom momentu, kdy na mě vybafly "portréty" moderního umění, z kterých byste portrétované osoby poznali snad jen kdybyste spolkli všechnu představivost světa. Jo, já a moje averze na moderní umění. Ne na všechno samozřejmě - i mezi těmi věcmi, co mi nic neříkají, protože jsem hloupá, mladá a nacistická (Jak mi řekl profesor výtvarky: "Jestli se ti nelíbí Picasso nebo abstraktní tvorba, jsi nacista! Protože nacisté to taky odsuzovali!" Oh, well... Neměla jsem slov.), se dají najít kvalitní věci. Jako třeba velká část surrealismu.
A taky na mě z knihovny pomrkávají Dějiny Koreje. A Zločin a trest, ale ta knížka je spíš právě za trest, takže se jí už čtyři měsíce úspěšně vyhýbám. Rozečetla jsem jí, ale poté, co jsem u ní usnula, nějak nedokážu pokračovat. Nudí mě. Kam se hrabe na Idiota, to byla knížka!
Wwwww, měla bych číst povinnou četbu, ale vážně se mi nechce. Náš seznam je tak odporný, že si z toho ani těch 20 (nebo kolik máme mít) knížek nevyberu. Největší sranda je, že když maturovala moje sestra, tak jsem ty knížky četla s ní, s tím, že aspoň budu mít část povinné četby hotovou. A jediná věc z toho - kterou máme na seznamu - je Na západní frontě klid. Fakt paráda.

To mi připomíná, že jsem i dokoukala první sérii TBBT. Měla bych jí zkouknutou i dřív, ale jelikož se blíží třídní schůzky, tak profesorům zase fouklo pod tašky a nebyl den bez několika testů nebo zkoušení nebo nějakých podivných projektů, takže mi moc času nezbývalo a ten jsem investovala do kreslení nebo hraní Spider Solitaire/Solitaire. Heh.
A k druhé sérii se dostanu až po prázdninách, protože si půjčuju originálky od spolužačky - věřte mi, anglický originální dabing je lepší než český. 100%.

A to mě ještě čekají ty zatracené Velikonoce, co tak nemám ráda. Spousta lidí v našem domě, trapné šlehání pomlázkou, kdy se drazí chlapci přehání, kdo bude drsnější (nejlepší jsou ty, co to vezmou druhou stranou -.-) a spousta opilých lidí. Me gusta *ironie* Když jsem ještě jako malá chodila hodovat, bylo to lepší. A nejlepší to bylo loni, kdy sestra i mamka byly v práci, taťka hodoval a já se zavřela doma a nikomu neotvírala.


V mém okolí se objevila osoba mužského rodu, která mi přijde víc sexy než všichni Korejci dohromady. Hhh, čuju ve vzduchu problémy But I can't help it.




Od ranní Queen nálady jsem přešla ke složce "Muzikály". Čekám kdy se od PotO dostanu k HSM.

Reálný život je někdy pěkně divná a nepochopitelná věc. Až se mi chce zase utéct do ochranné ulity virtuálního světa, kde to skoro vždycky bylo neskutečně dobrý. I když poslední půl rok mě to akorát tak štvalo, až jsem začala ty chvíle na netu nesnášet, protože mi kazily náladu.
Ale pořád si věřím a říkam si "To dám, nevzdám to!". Protože ta realita není většinou až tak špatná a rozhodně se mi najednou zdá lepší než krabice plná drátů, která mi fyzický kontakt z očí do očí předávala leda po webce a v těch chvílích, kdy jsem vyrazila na sraz.
Nehledě na to, že už jsem většinu virtuálních mostů za sebou spálila. Ponechala jsem stát jen ty, co mi za to stojí.

Ale přestože svůj život srovnávám do latě, která se označuje jako "normální", jedné věci se nedokážu vzdát - cosplaye. Nebo spíš hlavně cosplaye Korey. Ani nevíte jaké to bylo úžasné, když jsem na březnovém Heta sraze na sebe zas nandala cizí, korejskou, kůži a mohla se chovat hovádko, vyjít ze svých obvyklých hranic. Miluju ten pocit. Za sebe můžu říct, že cosplay je stejně vysoce návykový jako k-pop -> jak jednou začnete, nemůžete přestat. A i když se rozhodnete přestat, něco vám dlouhou dobu ve vašem životě chybí a cukáte se jak v absťáku. Proto radši nepřestávám Moji rodiče jsou z tohohle vývoje nešťastní, protože bouchli šampaňský za to, že jsem konečně znormálněla a pak za nima přijdu, že chci na sraz. Nesou to těžce.

Ovšem na AF jedu. Jako fem!gakuen!Korea, BRS a Shima.

OH YEAAAAAAAAAAAAH!

Uuuuuuuuž se to blíží!~ Strachujte se a šijte rychle cosplaye!
/já mám hotovou akorát tu fem!gakuen!Koreu, takže bych měla zamakat *selfshot*/


Ach, je mi líto, že nemůžu jet podporovat na zejtřejší závody, protože není místo v autobuse A samotné se mi do Ústí nechce. Škoda toho, mohla to bejt sranda. Držím všem palce~ Yay! Nějak mě to tancování zcela pohltilo XD


Sending out an SOS~

Dnes... jsem byla po velmi dlouhé době (okolo 9-10 let) na taneční soutěži. Byl to zvláštní pocit. Ta samá hala, kde jsem jako malý roztomilý fufatý prcek poskakovala na vlnách aerobiku. Oh god. 8D
Ačkoliv jsem tedy před nějakou tou dobou začala tancovat (spíš jen chodit na kroužek, lol, nezdá se mi, že to, co provádím vypadá jako tanec), dneska jsem byla jenom podpora v hledišti a ocásek, protože jsem si na začátku vynutila pozici náhradníka a nikdo neodpadl, naštěstí XD.
Začátek byl poněkud dlouhatánský a v některých chvílích i nudný - street dance, disco dance a street show kategorie mini&děti. Tedy, musím uznat, že když tancovali děti z Beethovenu, tak mi málem vypadly oči, jelikož to co předváděly... to jsem já nikdy nezvládla. Rozštěpy, provazy, výkopy nohy až k hlavě a další ty vruty a výskoky alá disco. Nikdy jsem nebyla tak ohebná XD ale další překvapení měla ještě přijít.

JVK (juniorská věková kategorie). Disco dance - kostýmy pěkně wtf (to i malé děti - chápu, že na disco = upnutá křiklavá mnohabarevná látka posetá flitříky, ale co ty různý výrůstky a proužky a další podivný věci?), tanec povětšinou těžce fascinující, nechápu, jak to mohli udýchat. A ti kluci tam :'D. Podle mého většina z nich si v budoucnu najde kluka.
Street dance - WHAT THE HELL IS THIS?! Jestli většina z toho patřila do JVK, tak já jsem asi blázen. Věkově možná, ale tanec byl skoro na profi úrovni.
Vypadala jsem asi takhle:

Nezvládám to, co oni a to jsem starší
Naše prťata poněkud očekávaně (po té smršti, co jsem viděla před nima) nepostoupili, ale ono když máte 21-člennou skupinku, kde polovina jsou malý děti, spíš do kategorie děti, tak se není čemu divit, i když některý z nich tam strčej do kapsy i starší. Ale měli to pěkný. *potlesk*
Street show - většina mě moc nezaujala, ale jedna skupina... TA JEDNA SKUPINA. Tanec s názvem "čas duchů", tématicky odpovídající šupr kostýmy, úžasný styling a k tomu ta choreografie... Zasloužili si první místo a ne druhé! Fakt boží.

A pak přišel čas HVK (Hlavní věková kategorie)!
Disco dance - Hahahahahahahaha, ten týpek, co tančil disco, v tom přicuclým trikotu s flitříky, hahahahahahaha, měla jsem dost. Ne, že by tančil špatně, ale jde mi o ten princip XD Kam se hrabou dobrovolný hasiči s úchyláčkama a cyklisti s přícuctrenkama.
Street dance -Woo00ooHoo00oo! Nastal další čas naší úžasné Taneční školy :'D. Abych to na začátek osvětlila - u nás máme momentálně 1 JVK, pak 2 HVK, 1 breakdance a nově zřejmě i seniory XD Ty dvě HVK se pak dělí na extraligu (prostě ty, co tančí líp 8D) a nás-mě (ty horší; doteď jsme byli JVK).
Tyhle závody se ale HVK nedělilo na nějakou první a druhou ligu a tak moje skupina jela proti těm našim lepším.
Celou dobu jsem vypadala asi takhle:

Úžasné výkony, propracovaná choreografie a i některé kostýmy byly bomba. A klobouk dolů před našimi profíky - na to, že s formačkou začali tak tři týdny před soutěží (s tím, že je trénink 2x týdně hodinu a půl) odvedli úžasný výkon (až jsem z toho měla husinu) a ač jsem, po shlédnutí některých dalších soutěžících, trochu o jejich budoucím prvenství zapochybovala, nakonec na tu zlatou dosáhli 8D. Mé HVK poněkud... pohořelo.
Ach, chtěla bych umět tancovat aspoň polovičně tak, jako lidé v této kategorii. Úžasná pokoukaná.
Dále můžu vypíchnout jenom breakdance, kde byla jediná skupina - z naší TŠ. Je v ní velké množství lidí, od dospělých po malé dětičky. Ovšem co ty malý děti předváděly! Mein gott, takový točky a stojky a káčka a to je tomu jenom 6-7 let a ještě tam byla i malá holčička, nejenom kluci! Nechápala jsem xD
A seniorská vystoupení pobavily. Dobré to bolo 8D

Mhm, chtělo se mi o tom napsat~ Za čtrnáct dní je postupovka v Ústí. Jsem zvědavá, jestli někdo bude chybět XD

Moje nová obsese~ Sheldon je tak boží!

Chtěla jsem tu napsat obšírný článek o tom, jak mi lidi, co neustále pičují (u některých se to jinak vyjádřit nedá) do mého života, do mého životního stylu, do mých rozhodnutí, do mých zájmů, do mé hudby... jak mi tihle lidi vlastně pomohli. Ale zkrátím to - hej, díky vám drahoušci jsem poznala a pochopila toleranci Škoda jen, že vy jí nikdy nepochopíte. Máte můj soucit a přeju vám spoustu příležitostí k shazování a rejpání do ostatních lidí. Jen si zkuste najít nějaký ten limit, protože pak se může snadno stát, že vám to přeroste přes hlavu... Just sayin'.

Tramtadadá a zítra hezky na lyžák! Navštívit svou úžasnou rakouskou zem~

Patřím mezi tu skupinu lidí, které unavuje stereotyp a hledají různé skulinky, kudy z něj utéct. Něco změnit, někam vyrazit, podniknout něco. Měnit během minuty rozhodnutí. Jo, to mi jde.
A tak mám nový koníček.
Wooohooo.

Není to zas nějaká novinka, nechala jsem se naverbovat někdy v půlce ledna :"D Ale zatím mě to baví, ať se mi lidi smějou jak chtějí. Holt mám talent na to, nemít talent na nic.
Ovšem dvakrát týdně trénink v tak blbém čase (18-20h), no, uvidíme jak dlouho mi to vydrží XD Basketu jsem nechala po dvou letech, protože mě to nebavilo a z mého pohledu mi to kradlo volný čas; kreslení jsem nechala po dvou letech, protože mě to nebavilo a kradlo mi to volný čas.
Uzavírám sázky na životnost tohohle Vydržím to aspoň půl roku, protože to už mám zaplacený...

Ale stěžovat si nemůžu, změna nastala, stereotyp na chvíli rozbit a poznala jsem pár nových lidí. Dokonce na mě začali mluvit jako první! Plánovala jsem hrát si tam na "já tu vlastně vůbec nejsem" a překazili mi to XD But yeah, I like it.


A nějaká ta hudební vložka...



Mystery jsem si zamilovala hned na první poslech, což se mi obvykle nestává Originální verze zní trochu jinak a je delší; tohle je jen Valentýnský dáreček pro věrné B2uty 8D Chlapci jsou tu rozkošní, zvlášť Kikiho bych si nejradši nechala poslat domů, kekeke.
Beast si u mě velmi rychle získali pozici druhé nejoblíbenější skupiny a dokonce jsou první k-pop skupinou, u které jsem si stáhla celé album a uvažuju o stáhnutí všech (abych to upřesnila, já si obvykle alba vůbec nestahuju, ať už se jedná o kohokoliv :"D spíš se tam poflakuju na netu a když na nějakou pěknou písničku narazím, tak jí stáhnu).
Druhou skupinou jsou MBLAQ a jejich perfektní mini-album 100% ver. O tom jsem původně před týdnem chtěla óchat, ale jsem línější než normálně.

Ňuňuňu, Beast měli v neděli koncert v Berlíně a já de.ent si nechala ujít příležitost vidět je live. Už podruhé. Poprvé to bylo se SOAD. Fňuk.

Víte, někdy si sama sobě musím dát facku a říct si, jaká jsem kráva.
V tomhle případě to ani se slušnými výrazy nešlo, takže jsem si vynadala do bůhví čeho a omlátila hlavu o zeď, stůl a další věci, co se nachomýtly.

Nejhorší je, že někdy prostě něco neovlivníte, ať se snažíte jakkoliv. A já ještě k tomu mám takovou schopnost vést všechno do extrémů.

Hahahahahaha, kill me please. *selfshot* Tohle jsem prostě posrala.

Díky nim vím, jak se anglicky řekne pánev a úder.




Něco malého, aby to tu úplně neumřelo Mám rozepsaný dvě recenze, ale asi už je nikdy nedopíšu...

...kdy jste zvyklí při tanci a zpívání házet hlavou a přes noc si zablokujete krk.

Řeknu vám, bolí to jak prase.

Pokaždý když mi o něco opravdu jde, tak se to potentuje nebo na to nemám. Už mě to docela štve.

Pokud čirou náhodou sem někdo přišel, měla bych takovou malou prosbu...

nevíte o nějakém jednoduchém antispamu, který by fungoval?

Ten pro cutenews mi nejde nainstalovat, neustále mi to vyhazuje chybu a ty spamy už mě dost štvou

V posledních dnech jsem zjistila jednu dost zásadní věc. Jakmile jsem objevila k-pop a hlavně SuJu, tak se začala dost rychle zvětšovat propast mezi mnou a ostatními Hetalisty (otaku). Z nějakého důvodu už mě zrovna moc netankuje sáhodlouhé rozebírání toho, proč by stát X měl přefiknout stát Y a proč je tahle novinka tak děsně hetalisticky vtipná, hahaha, hihi. Ne, neberte to špatně, nechci nějak shazovat naše rozmluvy, píšu to s nadsázkou. Jenom jsem zjistila, že jakmile vymizíkujeme Hetalii, anime, historii a yaoi, tak si s váma nemám co říct. Asi.
Možná mám zase jenom jednu přechodnou krizi.
Kupodivu mě tahle situace posunula blíž k "normálním" (neotaku) lidem, což ovšem považuju za velký úspěch, protože do této doby nerozuměli řeči mého kmene a teď už se trochu chytají.
Myslím, že ten zlom nastal ve chvíli, kdy jsem přestala být zamilovaná do animovaných postaviček a zamilovala se do živých androgynních cukroušků. Pomalu se sunu na správnou cestu! (podle mých rodičů). Ovšem to neznamená, že bych přestala milovat Koreu, on už navždy bude ta nejúžasnější postava ze všech.

Ale stejně už se těším na AF. Cosplay je stále důležitá věc v mém životě, je úžasné být na chvíli někým jiným a schovávat se za cizí povahu. Jenom mě trošku štve, že nebudu jedinej Shima (ale s Lin už jsem si domluvila selfcestní fotky, lol~) a jedna slečna na Advíku mě informovala, že s kamarádkou hodlají dělat Japonsko a Koreu...
...
Další česká Korea mě fakt nasere. Tohle je prostě můj nejlepší cosplay, hrozně mě baví dělat toho hyperaktivního idiota, štvát všechny větou "Všechno pochází z Korey, da~ze!" (nejhorší je, když to (zcela automaticky) použiju ve škole a nikdo neví o co jde). Nechci, aby byl někdo lepší než já! (Sam je moje druhá východní polovička, ta se nepočítá XD)

A taky se tam samozřejmě těším i na některé lidi.

[...]

Dneska se mi po dlouhé době zdál sen a byl tak wtf, že jsem si ho i dokonce zapamatovala. Zdálo se mi o tom, že nemůžu usnout a pořád rotuju po posteli a když už jsem usnula, tak mi zazvonil budík a já se vzbudila. Bylo to fakt divný, měla jsem pocit jako kdybych spala jenom jednu sekundu. Víc wtf už byl jenom ten sen, kdy se mi zdálo jak koukám sama na sebe, když spím XD

[...]

Konečně jsem z gůglu vyklepala antispamový kód pro cutenews, takže ho konečně nainstaluju, jelikož mě ten otravný spam-robot docela seue... stejně sem nikdo nechodí a nekomentuje, takže to nemá koho štvát.

[...]

Vím, že jsem slibovala, jak začnu psát GES, ale obávám se, že už nikdy nic nenapíšu, nepočítám-li Ticho s Charlie... moje psací inspirace mi utekla komínem. Ne, že by to ovšem někoho mrzelo.

[...]

Na vedení webu mě stejně nejvíc baví to, že po nějakém čase si na něj sednu a projedu historii a zasměju se svým starým dřístům a zjistím, jak moc se všechno stihlo změnit...

[...]


Yesungie i já žijeme v takové své vlastní bublině, kde cokoliv, co uděláme, vypadá (pro nás) děsně (pr)úžasně, ale pro ostatní lidi vypadáme jako když něco fetujeme. Máme dokonce i stejný taneční styl... (škoda, že mi sem jedno epic video nešlo vložit)

Pořád se mi jaksi nedaří opravit všechny ty chyby, co mi tu hází cutenews. Ať se snažím, jak se snažím, kašle to na mě. Dokonce se mi teď udělal šupa nový "update", kde když chci editovat článek, tak se mi změní do podivuhodných klikyháků a můžu to rovnou psát znova.
Docela už mě to štve.

A taky nesnáším spammery.
Fakt moc.

Už dva týdny si říkám, že by bylo dobrý vložit sem nějaký nový článek, který by se ale netýkal SuJu. I'm little obsessed with them. Ok, poslední týden trochu víc. Už totiž nebazíruju jen na pár členech, ale rovnou na celé skupině. (takže trávím dny ležením u YT, kde se sentimentální slzou v oku sleduju videa, kdy ještě byli všichni. Tedy nepočítám-li Kibuma, protože ten čubka se vypařil moc brzo.) Hangengu vrať se! T_T
Dlouho, předlouho jsem vymýšlela téma a nakonec to konečně přišlo. Včera.

Pojďme se bavit o včerejším koncertu Daniela Landy!

Prakticky to byl můj první pořádný koncert, nepočítám-li čtyři fesťáky a ty UDG v malém klubu v Ústí (moc moc lidí na moc moc malé prostoru). Jela jsem s rodičema a našima známýma. Do Prahy.
Landovy písničky, to jsou věci na kterých jsem vyrůstala, spolu s Míšou Davidem a Queen. Pamatuju si, jak vždycky když jsme se sestrou myly nádobí a taťka u toho vařil, tak jsme poslouchali jeho album 9mm a zpívali u toho. Bylo to fajn V posledních letech už u nás až tak nehrál, slyšela jsem ho leda tak od sestry vedle z pokoje (možná to je následek toho, že se zdržuju zásadně ve svém pokoji 8D), takže mě oznámení o tom, že na něj jedeme, trochu překvapilo.
Ale těšila jsem se XD

Koncert nebyl špatný. Jako, já tu asi nejsem od toho abych to posuzovala, protože od jisté doby jsou mé nároky na hudbu velmi nízko, ale sama za sebe můžu říct, že jsem si ho vcelku užila. Hezky jsem si hlasitě zazpívala (ráno jsem pak nemohla mluvit ) a poslechla nějaké nové věci, co jsem od něj neznala. Jenom mě trošku točilo to, že se tam kouřilo (po hodině strávené v Tesla aréně jsem myslela, že se z toho hnusnýho kouře pozvracím) a taky tam ještě půl hodiny po začátku neustále chodili lidi a viděla jsem pěkný houbeles. Moc lidí. Nemám ráda lidi. A taky jim to sem tam moc neladilo, no, a mrzí mě, že nezahrál třeba Andílka nebo Eurosong.
Zhruba v půlce měl takovou dlouhou vlasteneckou řeč o tom, že Češi se mají sjednotit a další věci, no, vzhledem k tomu, že moje vlastenectví je už tři roky víc než pod bodem mrazu, tak mi to moc neřeklo. Ale musím uznat, že jeho rétorické umění bylo dost dobré

Takže já jsem odcházela s dobrým pocitem.
Ale zřejmě to tak neměli všichni: "Kytarista? Ten byl úplně někde jinde. Basák to samý. Chytal se akorát bubeník. A zvukaře, toho bych rovnou zabil. A úplně nejvíc mě dostalo, když se rozladili tak, že radši začal představovat kapelu." aneb chudáci, co mají hudební sluch XD

Daniel Landa mi ukázal, že i když neumím zpívat, tak se můžu blejsknout v šoubyznysu! *v poslední době trpí depresema nad tím, že nemá na nic talent*

Protože mi v sobotu vypověděl službu web a všechny mé články se smazaly, vztekle jsem se rozhodla přemístit na jiný hosting. Pryč, pryč od ic.cz a jeho neustálých výpadků a naschválů!
Plánovala jsem to už delší dobu, ale byla jsem hrozně líná to všechno přesouvat a navíc se mi pokazil Total commander a musela bych všechno poukládat a ponahrávat po jednom a to jsem ve své pohodlnosti nechtěla. Donutilo mě k tomu až tohle.
Nakonec jsem zakotvila na endora.cz a zatím se mi tu líbí

Při přesunu jsem mohla pracovat jenom se zálohou dat z loňského října, což znamená, že nic moc. Přišla jsem o svůj super úžasný výzkum "kolik knížek přečtu za rok". Budu muset začít znova. Taky jsem přišla o všechny hezké komentáře a o svoje tlachy a o několik povídek.
Achjo.
Nakonec jsem z té staré zálohy nechala jen pár článků (povídky + recenze + srazy) a rozhodla se začít nanovo. Snad už půjde všechno v pohodě

Ještě to tu hází nějaké chyby, protože Total commander mi odmítl přechroustat nějaké soubory z cutenews, ale vynasnažím se to upravit v co nejdřívější době.