Pro Kachničku. Za to, že tak dlouho musela čekat než jí přinesu ten vánoční dárek (další povídka ).

A taky pro sebe. Potřebovala jsem se ještě víc srovnat, tak jsem musela napsat něco nechutně americky "romantickýho".

Ta část, která začíná "Proč, ptám se..." je z písničky Když nemohu hledět ke hvězdám právě od Mystery a napsal jí Arianus. Ta písnička je sladká a krásná...

Ten konec je můj, jen se smějte, já jsem fakt totální básnický antitalent

Kratší či delší drabble...
Je to plod situace, kterou momentálně prožívám. Cítil se rozpolcená, duši roztrhanou na kousky... nevím kam se přiklonit, která cesta bude pravá...?
Má to cenu, nemá to cenu... Sama nevím... Je lepší samota nebo falešné přátelství?
Samota... má věčná kamarádka...
Popisuji tam sebe. Je to celé zmatené, mám neurovnané myšlenky, chaos, nedokážu pořádně přemýšlet, jsem jak natažená na skřipci... Nevyznala jsem se v ostatních, teď už ani v sobě.
Kde jsi, anděli strážný? Bože? Za co to mám?...

Básně já neumím a v tomhle stavu už dohromady nedám vůbec nic. Omluvte to, celou tu povídku... Musím se dát do pořádku.
Už nefunguje ani to kouzelné "vypsání se z toho"...
Tak co tedy? Co mi pomůže?

Krátká povídka do jedné soutěže, jejíž zadání znělo "Change".
Snad z toho něco vypadne, ale nadějně to nevidím, ještě to musím přeložit po anglicku

Taková malá pitominka, když jsem se na horách nudila. V hlavě už jsme jí měla dlouho, ale nevěděla jsem, jak to napsat, tak jsem to nějak sesmolila...
Jedna z mála povídka z "reálného" života a člověče div se, pěkně mě nastartovala a napadá mě hned na real víc věcí
Ale to by jste mi museli odstříhnout internet, abych něco napsala